C. S. Forester Sága v tabulce Obsah dílů ságy Hlavní stránka
C. S. Forester Sága v tabulce Obsah dílů ságy Hlavní stránka
Dobové reálie a zajímavosti v britské flotile v  období napoleonských válek
  1. Válečné loďstvo
  2. Životní podmínky
  3. Odvody
  1. Struktura britského Královského námořnictva
  1. Lodní disciplína a bojová nasazení
Válečné loďstvo
V r. 1795 mělo britské loďstvo asi 16 tis. příslušníků, tento počet vzrostl během napoleonských válek na sto tisíc, v době bitvu u Trafalgaru to bylo dokonce 145 tis. námořníků. V letech 1800 až 1812 vláda vynaložila na loďstvo čtvrtinu celého národního produktu, v samotném roce 1800 celou jednu třetinu. Britské loďstvo mělo za úkol provádět blokádu francouzských přístavů, narušovat nepřátelskou blokádu kontinentu a zásobovat pozemní jednotky britské armády na kontinentě.
Životní podmínky
Stovky mužů se tísnily v omezeném prostoru v podpalubí, ve srovnání s tehdejšími poměry na pevnině byly tyto životní podmínky mnohdy ještě přijatelné. V podpalubí zabírala nejvíce prostoru děla, mezi nimiž byly zavěšené hamaky. Každé z těchto visutých lůžek zabíralo na šířku prostor maximálně 40 centimetrů. Hamaky měly čtyři funkce: sloužily na spaní, v bitvě tvořily vyrovnány v sítích u zábradlí ochranu proti střelbě, na hladině představovaly záchranný prostředek, protože většina námořníků neuměla plavat. V případě úmrtí v něm byl dotyčný spuštěn s dělovou koulí u nohou do moře k věčnému odpočinku. Nedostatek a kazící se potrava a voda byl největší problém na lodích té doby. Námořníkům se doporučovalo, aby jedli suchary potmě, takto totiž neuvidí moučné červy, jimiž jsou prolezlé. Před snědkem je měli poklepat o stůl, aby je vyklepali. Maso se převáželo solené, takže bylo po čase buď ztvrdlé na kámen, nebo shnilé. I přesto se podávalo. Vzhledem ke špatné kvalitě dlouho skladované vody byly na lodi zásoby piva, rumu, někdy i kořistního vína, ze španělských a francouzských lodí. Denní příděl rumu býval neodmyslitelným zvykem v námořnictvu. Roku 1740 admirál Vernon nařídil, aby v jeho eskadře byl čistý rum vydáván smíchaný s vodou. Admirál měl přezdívku starý grog, poněvadž nosil grogrénový plášť. Grog se vydával k jídlu v poledne a večer. Tato tradice byla v britském námořnictvu zrušena se značnou nevolí námořníků až v osmdesátých letech dvacátého století. Životní úroveň námořníků závisela do značné míru na osobních vlastnostech a bohatství kapitánů - a to jídlem počínaje, kvalitou posádky pokračuje a výstrojí posádky kapitánovy bárky konče. Důsledkem nekvalitní stravy byly časté nemoci, zejména kurděje. K jejich prevenci se doporučovala od roku 1692 citrónová šťáva, ačkoliv nikdo neuměl říci, proč vlastně pomáhá. Britští námořníci měli přezdívku citróňáci, protože šťáva byla dodávána na lodě v konzervovaná v bečkách, takto ošetřená ztrácela ale svůj vitamín C. Čerstvé citrusové plody a šťáva snížily na přelomu 18. a 19. století podíl kurdějí na smrtelných případech z jedné sedminy na jednu dvacetinu. Spolu s úmrtími v důsledku tyfu, žluté zimnice, podvýživy představovaly ovšem stále několikanásobně větší ztráty na životech než bitvy. Špatná strava spolu s nízkým žoldem vedly často ke vzpourám. Navzdory stoupajícím životním nákladům zůstávaly platy mužstva otřesně nízké a nedaly se srovnávat s platy důstojníků, ale ani ty nebyly u nižších hodností valné. Kromě toho, důstojník zrovna nezařazený do aktivní služby pobíral na souši jen poloviční plat, což ho mnohdy odsuzovalo k živoření.
Odvody k námořnictvu
Způsoby odvodů k námořnictvu byly většinou drastické. Adepti byli například odváděni na základě určité kvóty, kterou doplňovalo hrabství. To se tímto způsobem zbavovalo především nepohodlných živlů, bezdomovců, chovanců sirotčinců, často i vězňů (proto pašeráci jakožto zkušení námořníci šli do služby na pět let bez soudu). Dále pak byli odvlékáni násilím kvalifikovaní námořníci z amerických lodí. Tato praxe byla samozřejmě proti chuti americké vlády a posloužila jako jedna z příčin americko-britské války roku 1812. Je nutno ale dodat, že mnozí z těchto námořníků byli dezertéry z britských lodí. Kapitáni válečných lodí také zastavovali u britských břehů vlastní obchodní koráby vracející se z Indie a násilím odváděli z jejich palub ke službě u válečného loďstva kvalifikovanou námořní sílu. Když si posádka takového civilního plavidla nechtěla dát něco takového líbit, skončilo to leckdy krvavou bitkou. Pak existovaly tzv. press-gangy. Jednalo se o skupiny spolehlivých námořních poddůstojníků v čele s poručíkem, které v pobřežních krčmách lovily rybáře, opilé chasníky, bezdomovce a odvlékaly je na loď. Jako smluvní stvrzení závazku ke službě ve válečném loďstvu jim vtiskli (angl. press) do ruky šilink, což byl závdavek na budoucí žold. Tyto skutečnosti vedly často k dezercím, ročně okolo sedmi tisíc mužů. Proto nesměli v přístavech námořníci vkročit na břeh, měli pouze povoleny návštěvy žen. Stačilo jen jejich prohlášení o tom, že jsou manželkami dotyčných a mohly zůstat na palubě po celou dobu kotvení. Kolem lodi hlídkovaly čluny s námořní pěchotou, již střílela po každém muži, který skočil do vody.
Dobové reálie a zajímavosti v britské flotile v  období napoleonských válek
  1. Válečné loďstvo
  2. Životní podmínky
  3. Odvody
  1. Struktura britského Královského námořnictva
  1. Lodní disciplína a bojová nasazení
C. S. Forester Sága v tabulce Obsah dílů ságy Hlavní stránka