|
Stovky mužů se tísnily v omezeném prostoru v podpalubí, ve srovnání s tehdejšími poměry na pevnině byly tyto životní
podmínky mnohdy ještě přijatelné. V podpalubí zabírala nejvíce prostoru děla, mezi nimiž byly zavěšené hamaky. Každé
z těchto visutých lůžek zabíralo na šířku prostor maximálně 40 centimetrů. Hamaky měly čtyři funkce: sloužily na spaní,
v bitvě tvořily vyrovnány v sítích u zábradlí ochranu proti střelbě, na hladině představovaly záchranný prostředek, protože
většina námořníků neuměla plavat. V případě úmrtí v něm byl dotyčný spuštěn s dělovou koulí u nohou do moře
k věčnému odpočinku.
Nedostatek a kazící se potrava a voda byl největší problém na lodích té doby. Námořníkům se doporučovalo, aby jedli suchary potmě, takto
totiž neuvidí moučné červy, jimiž jsou prolezlé. Před snědkem je měli poklepat o stůl, aby je vyklepali. Maso se převáželo solené, takže bylo
po čase buď ztvrdlé na kámen, nebo shnilé. I přesto se podávalo.
Vzhledem ke špatné kvalitě dlouho skladované vody byly na lodi zásoby piva, rumu, někdy i kořistního vína, ze španělských a
francouzských lodí. Denní příděl rumu býval neodmyslitelným zvykem v námořnictvu. Roku 1740 admirál Vernon nařídil, aby
v jeho eskadře byl čistý rum vydáván smíchaný s vodou. Admirál měl přezdívku starý grog, poněvadž nosil grogrénový plášť.
Grog se vydával k jídlu v poledne a večer. Tato tradice byla v britském námořnictvu zrušena se značnou nevolí
námořníků až v osmdesátých letech dvacátého století.
Životní úroveň námořníků závisela do značné míru na osobních vlastnostech a bohatství kapitánů - a to jídlem počínaje, kvalitou posádky
pokračuje a výstrojí posádky kapitánovy bárky konče.
Důsledkem nekvalitní stravy byly časté nemoci, zejména kurděje. K jejich prevenci se doporučovala od roku 1692 citrónová šťáva,
ačkoliv nikdo neuměl říci, proč vlastně pomáhá. Britští námořníci měli přezdívku citróňáci, protože šťáva byla dodávána na lodě
v konzervovaná v bečkách, takto ošetřená ztrácela ale svůj vitamín C. Čerstvé citrusové plody a šťáva snížily na přelomu 18. a
19. století podíl kurdějí na smrtelných případech z jedné sedminy na jednu dvacetinu. Spolu s úmrtími v důsledku tyfu,
žluté zimnice, podvýživy představovaly ovšem stále několikanásobně větší ztráty na životech než bitvy.
Špatná strava spolu s nízkým žoldem vedly často ke vzpourám. Navzdory stoupajícím životním nákladům zůstávaly platy mužstva
otřesně nízké a nedaly se srovnávat s platy důstojníků, ale ani ty nebyly u nižších hodností valné. Kromě toho, důstojník zrovna
nezařazený do aktivní služby pobíral na souši jen poloviční plat, což ho mnohdy odsuzovalo k živoření.
|
|
Způsoby odvodů k námořnictvu byly většinou drastické. Adepti byli například odváděni na základě určité kvóty, kterou doplňovalo hrabství. To se tímto
způsobem zbavovalo především nepohodlných živlů, bezdomovců, chovanců sirotčinců, často i vězňů (proto pašeráci jakožto zkušení
námořníci šli do služby na pět let bez soudu).
Dále pak byli odvlékáni násilím kvalifikovaní námořníci z amerických lodí. Tato praxe byla samozřejmě proti chuti americké vlády a
posloužila jako jedna z příčin americko-britské války roku 1812. Je nutno ale dodat, že mnozí z těchto námořníků byli dezertéry
z britských lodí.
Kapitáni válečných lodí také zastavovali u britských břehů vlastní obchodní koráby vracející se z Indie a násilím odváděli
z jejich palub ke službě u válečného loďstva kvalifikovanou námořní sílu. Když si posádka takového civilního plavidla nechtěla dát
něco takového líbit, skončilo to leckdy krvavou bitkou.
Pak existovaly tzv. press-gangy. Jednalo se o skupiny spolehlivých námořních poddůstojníků v čele s poručíkem, které
v pobřežních krčmách lovily rybáře, opilé chasníky, bezdomovce a odvlékaly je na loď. Jako smluvní stvrzení závazku ke službě ve
válečném loďstvu jim vtiskli (angl. press) do ruky šilink, což byl závdavek na budoucí žold.
Tyto skutečnosti vedly často k dezercím, ročně okolo sedmi tisíc mužů. Proto nesměli v přístavech námořníci vkročit na břeh,
měli pouze povoleny návštěvy žen. Stačilo jen jejich prohlášení o tom, že jsou manželkami dotyčných a mohly zůstat na palubě po celou
dobu kotvení. Kolem lodi hlídkovaly čluny s námořní pěchotou, již střílela po každém muži, který skočil do vody.
|
